Fructus?
Pod tímto latinským pojmem se neskrývá ovoce, ale plody v právním slova smyslu.
Zákonnou úpravu plodů naleznete v ust. § 491 občanského zákoníku. Plody se tradičně dělí na plody přirozené (fructus naturales) a plody právní (fructus civiles), které se též označují za užitky.
Plod je to, co poskytuje věc. Proto plodem nemůže být např. lidský plod či části lidského těla. Plodem nemůže být ani to, co vychází z osoby právnické (např. podíl na zisku).
Plod odvozuje svou povahu od plodonosnosti věci. Plodonosnou věcí je například zahrada či louka. Ze zvířat pak např. slepice.
Plodonosná věc musí být věcí samostatnou. Plodonosnou věcí tak nemůže být např. strom, ale pozemek, na kterém strom roste. Zde pozor na strom zasazený v květináči, jelikož tento už samostatnou plodonosnou věcí je.
Říkáte si, z jakého důvodu se zákon zabývá právní úpravou plodu?
Zákonná úprava má význam zejména v otázce, kdo je oprávněn přisvojovat si plody plodonosné věci. Dokud jsou plody spojeny s plodonosnou věcí (např. jablko na stromě), jsou vlastnictvím vlastníka plodonosné věci. Oddělením plodu od plodonosné věci však může vlastnické právo k plodu nabýt i jiná osoba, než vlastník plodonosné věci.